Divocí koně
JAROSLAV NOHAVICA
DIVOCÍ KONĚ
Já viděl divoké koně,
běželi soumrakem,
vzduch těžký byl a divně voněl
tabákem.
Běželi, běželi, bez uzdy a sedla
krajinou řek a hor,
sper to čert, jaká touha je to vedla
za obzor.
Snad vesmír nad vesmírem,
snad lístek na věčnost.
Naše touho, ještě neumírej,
sil máme dost.
V nozdrách sládne zápach klisen
na břehu jezera.
Milování je divoká píseň
večera.
Stébla trávy kloní hlavu,
stavějí se do šiku,
král s dvořany přijíždí na popravu
zbojníků.
Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet,
nemyslet na návrat,
s koňskými handlíři vyrazit dveře,
to bych rád.
Já viděl divoké koně.